Blog

Je to pochopitelné, protože je nejvýše pravděpodobné, že jej již takový koupili. Tedy ten počítač. Já kupříkladu neznám nikoho, kdo by si koupil PC bez instalovaného OS. Což je zkratka pro operační systém. Nevím, proč tomu tak je. Instalace systému není přece nic tak strašného, co by amatér nezvládl. Tedy v dnešní době. Pravda, asi jen do té doby, než se „instalačka“ začne ptát na přepisování diskových oddílů, či na něco z oblasti bootování. Zde se již člověk moc neorientuje a je rád, když se přes to dostane. Ale k tomu jsem se dostat nechtěl.  

Koupě nového počítače je ve velké většině spojena již s nainstalovaným systéme a většinou to bývá právě Windows. Málokdo si uvědomí, že je tento OS zpoplatněn, a ne málo, a že je to součástí ceny celého stroje. Přitom je zde ještě jiný OS a tím je Linux. Ten je zadarmo, a jeho instalace je většinou velmi snadná.  

Linux se vlastně v současnosti Windowsu dost podobá. Doby kdy se ovládal z příkazového řádku jsou již dávno pryč. Jistě, dá se to tak dělat i nadále, ale proč se tím zbytečně zabývat. Pamatovat si spoustu příkazů, to už dnes není vůbec třeba. Linuxy mají ve většině distribucí také okna a práce s nimi je naprosto bezproblémová.  

Ten, kdo namítá, že je to přece jen složité, asi nezná nejnovější odnože Linuxu. Ostatně to každý může posoudit sám, a to velmi lehce. Staší si sehnat jakýkoli nosič s tímto systémem a bez instalace jej pouhým vložením do počítače spustit. Pak je možno na něm pracovat jako by byl instalován přímo v počítači. Nikam se nic nezapisuje, nic neukládá, takže je vlastně počítač jakoby mimo hru. Když se pak nosič s tímto systémem vyndá, pracuje počítač stejně jako předtím v tom systému, který tam je nainstalován. Těmto testovacím nosičům se říká Live a dá se na něm sehnat jakákoli distribuce Linuxu, kterých je víc než dost. 

Je to pochopitelné, protože je nejvýše pravděpodobné, že jej již takový koupili. Tedy ten počítač. Já kupříkladu neznám nikoho, kdo by si koupil PC bez instalovaného OS. Což je zkratka pro operační systém. Nevím, proč tomu tak je. Instalace systému není přece nic tak strašného, co by amatér nezvládl. Tedy v dnešní době. Pravda, asi jen do té doby, než se „instalačka“ začne ptát na přepisování diskových oddílů, či na něco z oblasti bootování. Zde se již člověk moc neorientuje a je rád, když se přes to dostane. Ale k tomu jsem se dostat nechtěl.  

Koupě nového počítače je ve velké většině spojena již s nainstalovaným systéme a většinou to bývá právě Windows. Málokdo si uvědomí, že je tento OS zpoplatněn, a ne málo, a že je to součástí ceny celého stroje. Přitom je zde ještě jiný OS a tím je Linux. Ten je zadarmo, a jeho instalace je většinou velmi snadná.  

Linux se vlastně v současnosti Windowsu dost podobá. Doby kdy se ovládal z příkazového řádku jsou již dávno pryč. Jistě, dá se to tak dělat i nadále, ale proč se tím zbytečně zabývat. Pamatovat si spoustu příkazů, to už dnes není vůbec třeba. Linuxy mají ve většině distribucí také okna a práce s nimi je naprosto bezproblémová.  

Ten, kdo namítá, že je to přece jen složité, asi nezná nejnovější odnože Linuxu. Ostatně to každý může posoudit sám, a to velmi lehce. Staší si sehnat jakýkoli nosič s tímto systémem a bez instalace jej pouhým vložením do počítače spustit. Pak je možno na něm pracovat jako by byl instalován přímo v počítači. Nikam se nic nezapisuje, nic neukládá, takže je vlastně počítač jakoby mimo hru. Když se pak nosič s tímto systémem vyndá, pracuje počítač stejně jako předtím v tom systému, který tam je nainstalován. Těmto testovacím nosičům se říká Live a dá se na něm sehnat jakákoli distribuce Linuxu, kterých je víc než dost. 

Je to pochopitelné, protože je nejvýše pravděpodobné, že jej již takový koupili. Tedy ten počítač. Já kupříkladu neznám nikoho, kdo by si koupil PC bez instalovaného OS. Což je zkratka pro operační systém. Nevím, proč tomu tak je. Instalace systému není přece nic tak strašného, co by amatér nezvládl. Tedy v dnešní době. Pravda, asi jen do té doby, než se „instalačka“ začne ptát na přepisování diskových oddílů, či na něco z oblasti bootování. Zde se již člověk moc neorientuje a je rád, když se přes to dostane. Ale k tomu jsem se dostat nechtěl.  

Koupě nového počítače je ve velké většině spojena již s nainstalovaným systéme a většinou to bývá právě Windows. Málokdo si uvědomí, že je tento OS zpoplatněn, a ne málo, a že je to součástí ceny celého stroje. Přitom je zde ještě jiný OS a tím je Linux. Ten je zadarmo, a jeho instalace je většinou velmi snadná.  

Linux se vlastně v současnosti Windowsu dost podobá. Doby kdy se ovládal z příkazového řádku jsou již dávno pryč. Jistě, dá se to tak dělat i nadále, ale proč se tím zbytečně zabývat. Pamatovat si spoustu příkazů, to už dnes není vůbec třeba. Linuxy mají ve většině distribucí také okna a práce s nimi je naprosto bezproblémová.  

Ten, kdo namítá, že je to přece jen složité, asi nezná nejnovější odnože Linuxu. Ostatně to každý může posoudit sám, a to velmi lehce. Staší si sehnat jakýkoli nosič s tímto systémem a bez instalace jej pouhým vložením do počítače spustit. Pak je možno na něm pracovat jako by byl instalován přímo v počítači. Nikam se nic nezapisuje, nic neukládá, takže je vlastně počítač jakoby mimo hru. Když se pak nosič s tímto systémem vyndá, pracuje počítač stejně jako předtím v tom systému, který tam je nainstalován. Těmto testovacím nosičům se říká Live a dá se na něm sehnat jakákoli distribuce Linuxu, kterých je víc než dost. 

Je to pochopitelné, protože je nejvýše pravděpodobné, že jej již takový koupili. Tedy ten počítač. Já kupříkladu neznám nikoho, kdo by si koupil PC bez instalovaného OS. Což je zkratka pro operační systém. Nevím, proč tomu tak je. Instalace systému není přece nic tak strašného, co by amatér nezvládl. Tedy v dnešní době. Pravda, asi jen do té doby, než se „instalačka“ začne ptát na přepisování diskových oddílů, či na něco z oblasti bootování. Zde se již člověk moc neorientuje a je rád, když se přes to dostane. Ale k tomu jsem se dostat nechtěl.  

Koupě nového počítače je ve velké většině spojena již s nainstalovaným systéme a většinou to bývá právě Windows. Málokdo si uvědomí, že je tento OS zpoplatněn, a ne málo, a že je to součástí ceny celého stroje. Přitom je zde ještě jiný OS a tím je Linux. Ten je zadarmo, a jeho instalace je většinou velmi snadná.  

Linux se vlastně v současnosti Windowsu dost podobá. Doby kdy se ovládal z příkazového řádku jsou již dávno pryč. Jistě, dá se to tak dělat i nadále, ale proč se tím zbytečně zabývat. Pamatovat si spoustu příkazů, to už dnes není vůbec třeba. Linuxy mají ve většině distribucí také okna a práce s nimi je naprosto bezproblémová.  

Ten, kdo namítá, že je to přece jen složité, asi nezná nejnovější odnože Linuxu. Ostatně to každý může posoudit sám, a to velmi lehce. Staší si sehnat jakýkoli nosič s tímto systémem a bez instalace jej pouhým vložením do počítače spustit. Pak je možno na něm pracovat jako by byl instalován přímo v počítači. Nikam se nic nezapisuje, nic neukládá, takže je vlastně počítač jakoby mimo hru. Když se pak nosič s tímto systémem vyndá, pracuje počítač stejně jako předtím v tom systému, který tam je nainstalován. Těmto testovacím nosičům se říká Live a dá se na něm sehnat jakákoli distribuce Linuxu, kterých je víc než dost. 

Když jsem byla malá, tak mě dědeček vždycky vozil na motorce. Tedy nebylo to nic extra. Nebyla to žádná veliká motorka, jak třeba mívají mladí pánové nyní, ale byl to obyčejný, takzvaný fichtl. Fichtl se tomu říkalo takhle mezi lidmi, a to hlavně na vesnici, protože jsem jezdila na tom v devadesátých letech. Musím říct, že mě to opravdu hodně bavilo, i když si to moc už tedy neuvědomuji a nevybavuji. Ale vím, že mě to moc bavilo a také jsem byla s dědečkem moc ráda. Dědeček byl opravdu perfektní a také mi vždycky vyprávěl, jak umí opravit motorku anebo kdy dostala svou první motorku. Dědeček dostal prý jednu motorku ve třinácti letech.

Tehdy se prý ještě jezdit mohlo, když toho člověk uměl, prý ještě na to nebyl potřeba žádný řidičský průkaz. V dnešní době je řidičské oprávnění nutné téměř na všechno, sice na jednu stranu je to zase dobré, ale na druhou stranu zase ne, protože když lidé třeba chtějí něco řídit a nemají řidičské oprávnění, tak bohužel mají smůlu. V dnešní době i na elektrokoloběžky musí být už nějaké oprávnění, anebo alespoň pojistka. Motorky mě také vždycky bavily, a to hlavně kvůli dědečkovi, protože když vidím někde motorku anebo nějakou lehkou malou motorku nebo starou motorku, tak si vždycky vzpomenu na svého dědečka.

Bohužel dědeček už mezi námi vůbec není a já si myslím, že je to opravdu veliká škoda. S dědečkem jsme si moc dobře rozuměli. Od té doby, co už tady není dědeček, to mi tehdy bylo asi šestnáct let, tak už jsem na žádné staré motorce vůbec nebyla. Akorát jeden můj bývalý partner měl motorku, měl skútr, s nímž jsme občas jezdili někam na výlety, ale řeknu vám, že pokaždé, když jsem si sedla na skútr, na tu malou motorku, tak vždycky jsem si vzpomněla na dědečka a moc se mi po něm stýská. Myslím si, že mnoho lidí má také krásné vzpomínky a nemusí to být jenom motorka anebo automobil, ale může to být cokoliv. 

Když jsem byla malá, tak mě dědeček vždycky vozil na motorce. Tedy nebylo to nic extra. Nebyla to žádná veliká motorka, jak třeba mívají mladí pánové nyní, ale byl to obyčejný, takzvaný fichtl. Fichtl se tomu říkalo takhle mezi lidmi, a to hlavně na vesnici, protože jsem jezdila na tom v devadesátých letech. Musím říct, že mě to opravdu hodně bavilo, i když si to moc už tedy neuvědomuji a nevybavuji. Ale vím, že mě to moc bavilo a také jsem byla s dědečkem moc ráda. Dědeček byl opravdu perfektní a také mi vždycky vyprávěl, jak umí opravit motorku anebo kdy dostala svou první motorku. Dědeček dostal prý jednu motorku ve třinácti letech.

Tehdy se prý ještě jezdit mohlo, když toho člověk uměl, prý ještě na to nebyl potřeba žádný řidičský průkaz. V dnešní době je řidičské oprávnění nutné téměř na všechno, sice na jednu stranu je to zase dobré, ale na druhou stranu zase ne, protože když lidé třeba chtějí něco řídit a nemají řidičské oprávnění, tak bohužel mají smůlu. V dnešní době i na elektrokoloběžky musí být už nějaké oprávnění, anebo alespoň pojistka. Motorky mě také vždycky bavily, a to hlavně kvůli dědečkovi, protože když vidím někde motorku anebo nějakou lehkou malou motorku nebo starou motorku, tak si vždycky vzpomenu na svého dědečka.

Bohužel dědeček už mezi námi vůbec není a já si myslím, že je to opravdu veliká škoda. S dědečkem jsme si moc dobře rozuměli. Od té doby, co už tady není dědeček, to mi tehdy bylo asi šestnáct let, tak už jsem na žádné staré motorce vůbec nebyla. Akorát jeden můj bývalý partner měl motorku, měl skútr, s nímž jsme občas jezdili někam na výlety, ale řeknu vám, že pokaždé, když jsem si sedla na skútr, na tu malou motorku, tak vždycky jsem si vzpomněla na dědečka a moc se mi po něm stýská. Myslím si, že mnoho lidí má také krásné vzpomínky a nemusí to být jenom motorka anebo automobil, ale může to být cokoliv. 

Když jsem byla malá, tak mě dědeček vždycky vozil na motorce. Tedy nebylo to nic extra. Nebyla to žádná veliká motorka, jak třeba mívají mladí pánové nyní, ale byl to obyčejný, takzvaný fichtl. Fichtl se tomu říkalo takhle mezi lidmi, a to hlavně na vesnici, protože jsem jezdila na tom v devadesátých letech. Musím říct, že mě to opravdu hodně bavilo, i když si to moc už tedy neuvědomuji a nevybavuji. Ale vím, že mě to moc bavilo a také jsem byla s dědečkem moc ráda. Dědeček byl opravdu perfektní a také mi vždycky vyprávěl, jak umí opravit motorku anebo kdy dostala svou první motorku. Dědeček dostal prý jednu motorku ve třinácti letech.

Tehdy se prý ještě jezdit mohlo, když toho člověk uměl, prý ještě na to nebyl potřeba žádný řidičský průkaz. V dnešní době je řidičské oprávnění nutné téměř na všechno, sice na jednu stranu je to zase dobré, ale na druhou stranu zase ne, protože když lidé třeba chtějí něco řídit a nemají řidičské oprávnění, tak bohužel mají smůlu. V dnešní době i na elektrokoloběžky musí být už nějaké oprávnění, anebo alespoň pojistka. Motorky mě také vždycky bavily, a to hlavně kvůli dědečkovi, protože když vidím někde motorku anebo nějakou lehkou malou motorku nebo starou motorku, tak si vždycky vzpomenu na svého dědečka.

Bohužel dědeček už mezi námi vůbec není a já si myslím, že je to opravdu veliká škoda. S dědečkem jsme si moc dobře rozuměli. Od té doby, co už tady není dědeček, to mi tehdy bylo asi šestnáct let, tak už jsem na žádné staré motorce vůbec nebyla. Akorát jeden můj bývalý partner měl motorku, měl skútr, s nímž jsme občas jezdili někam na výlety, ale řeknu vám, že pokaždé, když jsem si sedla na skútr, na tu malou motorku, tak vždycky jsem si vzpomněla na dědečka a moc se mi po něm stýská. Myslím si, že mnoho lidí má také krásné vzpomínky a nemusí to být jenom motorka anebo automobil, ale může to být cokoliv. 

Když jsem byla malá, tak mě dědeček vždycky vozil na motorce. Tedy nebylo to nic extra. Nebyla to žádná veliká motorka, jak třeba mívají mladí pánové nyní, ale byl to obyčejný, takzvaný fichtl. Fichtl se tomu říkalo takhle mezi lidmi, a to hlavně na vesnici, protože jsem jezdila na tom v devadesátých letech. Musím říct, že mě to opravdu hodně bavilo, i když si to moc už tedy neuvědomuji a nevybavuji. Ale vím, že mě to moc bavilo a také jsem byla s dědečkem moc ráda. Dědeček byl opravdu perfektní a také mi vždycky vyprávěl, jak umí opravit motorku anebo kdy dostala svou první motorku. Dědeček dostal prý jednu motorku ve třinácti letech.

Tehdy se prý ještě jezdit mohlo, když toho člověk uměl, prý ještě na to nebyl potřeba žádný řidičský průkaz. V dnešní době je řidičské oprávnění nutné téměř na všechno, sice na jednu stranu je to zase dobré, ale na druhou stranu zase ne, protože když lidé třeba chtějí něco řídit a nemají řidičské oprávnění, tak bohužel mají smůlu. V dnešní době i na elektrokoloběžky musí být už nějaké oprávnění, anebo alespoň pojistka. Motorky mě také vždycky bavily, a to hlavně kvůli dědečkovi, protože když vidím někde motorku anebo nějakou lehkou malou motorku nebo starou motorku, tak si vždycky vzpomenu na svého dědečka.

Bohužel dědeček už mezi námi vůbec není a já si myslím, že je to opravdu veliká škoda. S dědečkem jsme si moc dobře rozuměli. Od té doby, co už tady není dědeček, to mi tehdy bylo asi šestnáct let, tak už jsem na žádné staré motorce vůbec nebyla. Akorát jeden můj bývalý partner měl motorku, měl skútr, s nímž jsme občas jezdili někam na výlety, ale řeknu vám, že pokaždé, když jsem si sedla na skútr, na tu malou motorku, tak vždycky jsem si vzpomněla na dědečka a moc se mi po něm stýská. Myslím si, že mnoho lidí má také krásné vzpomínky a nemusí to být jenom motorka anebo automobil, ale může to být cokoliv.