O tom, že mají divadla stále menší návštěvnost, není pochyb. To samé, byť v menší míře, platí i pro kina. Také čtení knih upadá. Namísto toho se rozmáhá trend rychlých, krátkých videí a článků na internetu. Chodit za kulturou, jak se dříve říkalo, se už tolik nenosí. To je samozřejmě škoda, je však dobré se ptát, zda je to v dnešní době skutečně ještě nezbytné. Přeci jen, mnohá klasická díla nám již mohou připadat zastaralá, a často se „upravují pro moderní publikum“. Typickým příkladem zde mohou být Shakespearovy hry.
Skutečně ale o něco přicházíme, když jsme je nikdy neviděli, nebo když jsme například nikdy nečetli některého z klasiků? Je totiž pravdou, že i povinná školní četba je již dávno minulostí, a děti čtou čím dál méně. To se následně samozřejmě promítá do dalšího života. Skutečně je ale nutné kvůli tomu číst staré autory?
Zde je dobré si uvědomit, že zdaleka ne všichni klasikové jsou tak staří, jak bychom si mohli myslet. To platí především o autorech literárních děl. Příkladem mohou být například Arthur C. Clarke, autor Vesmírné Odyssei, nebo Isac Asimov, známý svými knihami o robotech. Tito lidé samozřejmě žili a psali ještě v poměrně nedávné době.
Proč bychom je ale měli číst, nebo se chodit dívat na divadelní hry? Co nám to dá, oproti například videu na YouTube, kde nám ve zkratce řeknou o čem dané dílo je? To je otázka, na kterou se ptá mnoho především studentů.

Odpověď je zde jednoduchá: značně to rozšíří vaše obzory. Nejen slovní zásobu (což je také něco, co se vždy hodí), ale také se dozvíte něco o životě, který byl v té době obvyklý. Zjistíte, jak lidé tehdy žili a přemýšleli, jaké chyby dělali. To vám pomůže se jich později vyvarovat.
Také se tím rozvíjí váš vkus. Je pak méně pravděpodobné, že vás nadchnout klišovitá díla, kterých je jak hub po dešti. Samozřejmě, i dnes se vydávají kvalitní knihy nebo pořádají divadelní představení. Těch je však bohužel pomálu.






