O tom, že mají divadla stále menší návÅ¡tÄ›vnost, není pochyb. To samé, byÅ¥ v menší míře, platí i pro kina. Také Ätení knih upadá. Namísto toho se rozmáhá trend rychlých, krátkých videí a Älánků na internetu. Chodit za kulturou, jak se dříve říkalo, se už tolik nenosí. To je samozÅ™ejmÄ› Å¡koda, je vÅ¡ak dobré se ptát, zda je to v dneÅ¡ní dobÄ› skuteÄnÄ› jeÅ¡tÄ› nezbytné. PÅ™eci jen, mnohá klasická díla nám již mohou pÅ™ipadat zastaralá, a Äasto se „upravují pro moderní publikum“. Typickým příkladem zde mohou být Shakespearovy hry.

 

knihovna se starými knihami

 

SkuteÄnÄ› ale o nÄ›co pÅ™icházíme, když jsme je nikdy nevidÄ›li, nebo když jsme například nikdy neÄetli nÄ›kterého z klasiků? Je totiž pravdou, že i povinná Å¡kolní Äetba je již dávno minulostí, a dÄ›ti Ätou Äím dál ménÄ›. To se následnÄ› samozÅ™ejmÄ› promítá do dalšího života. SkuteÄnÄ› je ale nutné kvůli tomu Äíst staré autory?

 

Zde je dobré si uvědomit, že zdaleka ne všichni klasikové jsou tak staří, jak bychom si mohli myslet. To platí především o autorech literárních děl. Příkladem mohou být například Arthur C. Clarke, autor Vesmírné Odyssei, nebo Isac Asimov, známý svými knihami o robotech. Tito lidé samozřejmě žili a psali ještě v poměrně nedávné době.

 

police plné knih

 

ProÄ bychom je ale mÄ›li Äíst, nebo se chodit dívat na divadelní hry? Co nám to dá, oproti například videu na YouTube, kde nám ve zkratce Å™eknou o Äem dané dílo je? To je otázka, na kterou se ptá mnoho pÅ™edevším studentů.

 

OdpovÄ›Ä je zde jednoduchá: znaÄnÄ› to rozšíří vaÅ¡e obzory. Nejen slovní zásobu (což je také nÄ›co, co se vždy hodí), ale také se dozvíte nÄ›co o životÄ›, který byl v té dobÄ› obvyklý. Zjistíte, jak lidé tehdy žili a pÅ™emýšleli, jaké chyby dÄ›lali. To vám pomůže se jich pozdÄ›ji vyvarovat.

 

Také se tím rozvíjí váš vkus. Je pak méně pravděpodobné, že vás nadchnout klišovitá díla, kterých je jak hub po dešti. Samozřejmě, i dnes se vydávají kvalitní knihy nebo pořádají divadelní představení. Těch je však bohužel pomálu.