V dnešní době je už úplně normální, když si pořídíte počítač, protože já sama jsem byla velice překvapená, když mi moje sestra také řekla, že by si chtěla pořídit už vlastní počítač. Měla jsem ještě s bratrem počítač napůl, protože my jsme byli starší než naše nejmladší sestra. My jsme vlastně také potřebovali mít počítač dříve, a to kvůli studiu, protože když jsem nastoupila do osmé třídy a můj bratr do deváté třídy tak jsme potřebovali mít počítač, protože jsme už dělali také informatiku. A mě informatika moc bavila a chtěla jsem v ní být lepší a stále se zlepšovat, protože jsem zjistila, že u nás ve třídě skoro nikoho informatika nebaví.
Docela mě to mrzelo, protože pan učitel na informatiku se vždycky hodně snažil a mě za něj mrzelo, když třeba někdo nedával pozor. Nejvíce mě vadily dva kluci, kteří seděli úplně vzadu a vždycky vyrušovali. A vyrušovali úplně ve všech předmětech. A když jsme měli informatiku, abychom se dozvěděli něco o informační technologii anebo celkově o počítačích, tak schválně tito kluci dělali nepořádek a neplechu. A stále se jenom překřikovali a mě tohle vadilo. Nejenom, že to vadilo také celé třídě a panu učiteli. A určitě mu to také bylo líto, ale mě to hlavně obtěžovalo v tom, že jsem se nemohla soustředit na výklad, co říkal pan učitel.
Docela hodně mě to vadilo, a když jsem si potom stěžovala řediteli, tak on mi řekl, že s tím bohužel už nemůže nic dělat, že jednoduše kluci tak moc nevysušují, ale mně to vadilo. Bohužel jsem s tím ale nic nenadělala a musela jsem se s tím smířit. Ale abych se zase zlepšila, abych zase nebyla pozadu, i když jsem byla ve třídě nejlepší, tak jsem se přihlásila do jednoho skvělého počítačového kurzu. A sice to není nic extra a není ani intenzivní, ale stačí mi to, protože alespoň takhle budu dopředu něco vědět a budu aspoň o půl roku napřed než moji spolužáci.