áš byt je čistě jen náš a jak jej máme uspořádaný je jen a jen naší věcí. Nikdo do toho nemá co mluvit, snad mimo manžel či manželky. A ti dva by se měli dohodnout mezi sebou co a jak. Pokud mají oba stejný názor, není to problém. Pokud má názor každý jiný, je třeba přistupovat k různým ústupkům a kompromisům. Ale jde to i tak. Jen je třeba se umět domluvit.
Nuže, když domluva funguje, nebývá sporu třeba o záclonách, jaké mají být délky, jaké barvy závěsy k nim a tak podobně. Ty pak dotvoří harmonický celek. Alespoň by měly.
Ony to nejsou jen záclony a závěsy. Vše v bytě by spolu mělo nějak ladit, aby byl byteček vzhledově hezký. Aby byl jako klícka, jak se říká. Takže se musí přemýšlet jaký koberec k jakým tapetám a o dalších věcech. Ty se pak nakoupí a postupně začínají dotvářet vnitřní strukturu bytu.
Pokud má člověk jen garsoniéru o ploše deset metrů, v podstatě nemá co řešit. Ale i zde lze být originální či neotřelý. I zde lze vypíchnout to, co nás baví nebo se nám líbí.
Jinak tomu bude ve čtyřech pokojích a předsíni veliké jako sál. Zde už se musí přemýšlet naprosto jinak. Více místa umožní více kombinací a variací. Pak už je třeba jen zkoušet co bude nejlepší a která varianta se osvědčí. Optimální je si to nechat udělat jako prostorovou studii, a tak se pak na počítači přímo podívat, jak by to vypadalo. Pokud chceme mít všechno funkční, je třeba myslet dopředu. Ono je to hezké mít hodně drahou skříň na šaty vedle té vzácné vázy, ale když nemůžete otevřít dveře té skříně pohodlně dokořán, tak je někde něco asi špatně. A to se dá právě onou studií zjistit i bez tahání nábytku.
Jednou za čas je třeba všechno probrat a pokud něco nefunguje, jak má, tak koupit nový kus. Spolu s ním tedy změníme interiér a budeme skoro jako v novém bytě. Takže neváhejte a klidně se do toho pusťte. Třeba jen na papíře.